• Slide panorama

    Městys Zlonice a čtyři přidružené části, konkrétně to jsou: Břešťany, Lisovice, Tmáň a Vyšínek.

  • Slide Kostel

    Významný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dokončen r.1744 F.M.Kaňkou.

  • Slide Vyšínek

    Přidružená část Zlonic – obec Vyšínek.

  • Břeštany

    Přidružená část Zlonic – obec Břešťany.

  • Tmáň

    Přidružená část Zlonic – obec Tmáň.

  • Lisovice

    Přidružená část Zlonic – obec Lisovice.

  • Děti na hřišti

    Nově vystavené dětské hřiště.....

  • Hřiště

    ...kde naleznete např. šplhací věž, houpačky,prolézačky,padací most,pískoviště a mnohem víc.

  • Památník A. Dvořáka

    Barokní špitálek na jižním konci Zlonic byl v roce 1954 přeměněn na Památník A. Dvořáka.

  • Panorama vlak

    Zdejší železniční stanice se nachází nedaleko železničního muzea.

  • Železniční muzeum

    Železniční muzeum Zlonice je projektem zaměřeným na oblasti historie železniční dopravy.

  • Knihovna

    Městská knihovna vám nabídne nejen knihy, ale také možnost připojení se na internet.

  • Obřadní síň

    Využijte prostor nové Obřadní síně jako místo, kde si řeknete své "ano".

Administrator

Administrator

Zveřejnili jsme do záložky Povinné informace nový územní plán - změna č.1 územního plánu Městysu Zlonice, kde se nachází jednotlivé výkresy v pdf a zároveň textová dokumentace k výkresům. Celkový zip. soubor má velikost 6,8 MB.

Nový územní plán ke stažení zde....

pondělí, 12 březen 2012 08:04

Víte, že ...

Víte, že Eduard Ingriš filmoval hlavně rodinu a přátele v období než odešel do Jižní Ameriky v rozmezí let 1925 až 1947? Později dokonce pomáhal jako pomocný kameraman několika profesionálním dokumentaristům. Kontaktovat můžete Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, správkyni Ingrišova muzea paní Magdalénu Preiningerovou, kde se dozvíte více, např. o filmech Spolek Komenský, Maminka, Z umělecké činnosti, Rok na osadě, Osvobození Prahy – květen 1945. Eduard Ingriš se postupně zdokonaloval až k prvnímu místu v soutěži kinoamatérů v Praze v roce 1944. 

 
čtvrtek, 02 únor 2012 13:28

Rozvrh aktivit-Sokolovna Zlonice

Přijďte se fyzicky i psychicky vybít do sokolovny ve Zlonicích. Rozvrh jednotlivých aktivit je v přiloženém dokumentu. Těšíme se na Vaši účast. Sportu zdar!

Dokument ke stažení zde... 

 

pondělí, 17 říjen 2011 14:25

Z kroniky městyse – rok 2010

Záznamy z matriky, počasí, události, volby, o vedení a okolních službách za celý rok 2010 je k nahlédnutí zde.

pondělí, 17 říjen 2011 14:22

LEDEN AŽ KVĚTEN ROKU 1945

LEDEN AŽ KVĚTEN ROKU 1945 ve zlonicích

/Převzato z Pamětní knihy městečka Zlonic/. Obdobný text je v brožuře „Květnová revoluce 1945“, vydané Osvětovou besedou r.1960.

V tomto období vedla správu obce správní komise. Měla dost práce a starostí -  hlavně při zásobování – proto pomáhali i učitelé.

Březen.

Přes Zlonice byla stavěna telefonní linka branné moci.

Obec dostávala měsíční příděl 11 až 15 tisíc korun.

Vedoucím protiplynové ochrany byl jmenován úředník obce Frant. Mikyška. Pro toto středisko bylo opatřeno 20 slamníků a tři lékárničky. Noční službu v městečku konají dva hlídači.

Duben.

Ve škole byla zřízena nemocniční místnost – vedoucím se stal Mudr. Jaroslav Jirkovský.

Ve škole se nevyučuje, protože tam byli přiděleni tzv.národní hosté – uprchlíci před ustupujícími Němci. Náhradní školní vyučování zahájeno 9.dubna ve dvou sálech sokolovny, na sále hostince U Koruny a ve školce.

 

NÁRODNÍ HOSTÉ.

První přišli do Zlonic 15.2. v počtu 225 osob a byla jim uvolněna celá škola obecní i měšťanská. Obec musela pro ně připravit stravování, okres poslal 300 přikrývek a 150 polštářů. Ve škole byla stálá hasičská stráž.

Dalších 811 osob s 91 vozy a 142 koňmi přišlo 18.3. (13.3.?)ze Slezska. Ubytováni byli na sálech hostinců. Výživu obstarávali dva četničtí strážmistři, vařeno bylo v hostincích Dělnický dům, U Koruny, U Českého lva a Na Kopečku (čp.21). Okres dodal ihned 100 q uhlí.

Za šest týdnů – 2.května - přišel do Zlonic další velký transport zemědělských uprchlíků. Náměstí a veřejná prostranství byla zaplněna

Vozy. Ubytování pro ně už nebylo, proto spali ve svých vozech. Koně měli uvázané u vozů. Počínali si velmi sebevědomě. Bylo na ně mnoho stížností, proto byli jejich vedoucí upozorněni, že budou ubytováni za obcí, pokud nenastane náprava.

Celkem přibylo do Zlonic 1 500 lidí. Dlouho však jejich pobyt v obci netrval, protože květnová revoluce urychlila jejich odsun.

 

 

UKRÝVÁNÍ RUSKÝCH ZAJATCŮ

Koncem listopadu 1944 bylo ve Zlonicích a okolí tajně schováno 18 ruských zajatců – jejich počet postupně stoupl na 33 (někde se uvádí 38).  O zajatce, kteří uprchli ze zajateckých táborů, pečovala kromě řady dalších občanů jejich krajanka Nina Kalousová. Velkou službu prokázal těmto zajatcům MUDr. Václav Kafka, který je v noci neohroženě svážel k ošetření a všestranně jim pomáhal. Lékárník Josef Klapka poskytl všem zdarma léky (podle pamětníků byl hlavním organizátorem výdeje léků p. Keller). (Více ve vzpomínkách pamětníků./

 

TRANSPORTY ZAJATCŮ.

Další písemná zmínka o ruských zajatcích je ze 16.3.1945, kdy celý transport ruských zajatců procházel Zlonicemi od Šlapanic na nádraží ve Zlonicích, kde byli nakládáni do připraveného vlaku. Kolik jich bylo – nezjištěno. Hospodářské družstvo ve Zlonicích dodalo slámu do vagónů. Nina Kalousová o tom říká: „zloničtí občané přes hrozby Němců jim dávali do vagónů jídlo, pití, cigarety. Každý dělal pro zajatce co mohl. Zdejší kaplan Bohuslav Linhart rozděloval zajatcům na nádraží jídlo.“ /Podrobněji ve vzpomínkách pamětníků./

Ruští zajatci procházeli také blízkou obcí Želevčice. Nina Kalousová pro ně sbírala v našem městečku jídlo a s M.Kutilovou ho dopravovaly do Bakova, kde v hostinci „U Krobů“ se upravovalo a za zajatci posílalo.

V pátek 4.května byly i u nás odstraňovány německé nápisy ze všech veřejných budov a živností. Ruští uprchlíci okamžitě zajistili telefonní ústřednu. Pošta se dala do služeb odboje.

Pátý květen se probouzel do zářivých barev vlajek, kterými občané zdobili své domky. Ve městě se objevily ozbrojené jednotky. Připravený Národní výbor a velitel Národní gardy dali okamžitý rozkaz k postavení zábran, rozestavění stráží, zajištění průmyslových podniků, obsazení nádraží, atd. Po výzvě místním rozhlasem byly tyto akce okamžitě realizovány.

V dopoledních hodinách nepřijel od Prahy žádný vlak.

 

Dosavadní správní komise s novým Národním výborem se dohodly na slavnostním vztyčení státní vlajky na náměstí ve 13 hodin. Zúčastnilo se množství našich občanů za veselého vyhrávání hudby. Tímto aktem převzal správu městečka prozatímní Národní výbor.

Do těchto radostných chvil vstoupilo zoufalé volání pražského rozhlasu. Ihned se přihlásila řada mužů, kteří pod vedením schopných velitelů odjeli do Prahy nákladním vlakem.[1] V Praze se zloničtí dobrovolníci velmi dobře uplatnili a dostali název „Černí ďáblové“.

Po celou noc bděli  hasiči, samaritáni, železničáři, legionáři, pošta – všechno obyvatelstvo – protože byly provozovány přesuny nacistů nebo spíše úprk rozložených nacistických útvarů.

Pohotovost trvala i v neděli 6.května, kdy místní obranná četa byla volána kolem 9.hodiny na pomoc do Jarpic, kde propukla přestřelka. Zloničtí zajali 25 mužů a ukořistili 16 pušek, 4 automatické pistole, pancéřové pěsti a motocykl.     V odpoledních a večerních hodinách projížděly Zlonicemi silné kolony německých vojsk – některé z nich byly zajaty.

V pondělí 7.května dopoledne volalo o pomoc Slaný. Na pomoc mu odjela 50 členná posádka vyzbrojená kulomety, pancéřovými pěstmi a granáty. Byly obsazeny všechny důležité pozice od Dolína přes Háje až k Otrubům s četami z jiných obcí. Po oznámení vyjednávání ve Slaném se stáhli zloničtí zpět, protože i samotným Zlonicím hrozilo nebezpečí.

Při projíždění jedné čety nacistů od Slaného 7.května došlo k přestřelce mezi nacisty a místními hlídkami. Těžce zraněn byl Václav Král (hlídka u severní zdi hřbitova) a zabit Jaroslav Beránek u čp.132 v Pejšově ulici. Oba byli mladého věku. Zraněno několik nacistů.

Následujícího dne – 8.května – zemřel v nemocnici Václav Král.

Situace vyvrcholila. Stále projížděli Zlonicemi nacisté. Po telefonickém pátrání bylo zjištěno, že v prostoru Zlonic, Velvar a Kralup je kolem 5000 nacistů. Zprávy se horšily, boj se stupňoval i v okolních obcích. Ženy a děti ukryty ve sklepích.

Pro klamání a zdržení německých kolon byly odstraňovány silniční ukazatele. Němci byli při dotazech, kde je Rudá armáda, posíláni směrem právě tam, kde byla. O jejím pohybu podávala zprávy pošta. Ze Zlonic se postupně stávalo skladiště zbraní a střeliva.

Ve škole, kde byli ubytováni uprchlíci, byl také starý Němec, který prozradil soukmenovcům, že v pivovaře je skladiště zbraní. Němci tam vnikli, odzbrojili našeho důstojníka a tři muže – přesto se nedozvěděli, kde jsou zbraně ukryty.

A přišel 9.květen – středa. Po páté hodině od Šlapanic přijely první sovětské tanky. U dvora zatočily směrem na Břešťany, Velvary a Prahu. Pak následovala kolona za kolonou. Radostné vítání nebralo konce…. Do této  situace na náměstí zastavil na náměstí asi v 9.30 hodin transport 30 aut s Němci. Byli vyzváni  ke složení zbraní. Velitel kolony nařídil okamžité provedení –zbraněmi byly vybaveny okolní obce. Bylo zajato téměř 1400 vojáků, z toho 32 důstojníků. Byli shromážděni ve stodolách na Aleji a posíláni do zajateckých táborů. Esesáci byli shromážděni ve dvoře.

Po celý den bylo ve Zlonicích veselo a živo !

K večeru se vrátila četa dobrovolníků z Prahy – tam pojmenovaná „Černí ďáblové“.  Byli na náměstí před pivovarem uvítáni.

Ve čtvrtek 10.5. byli na zlonickém hřbitově pochováni naši padlí – Václav Král a Jaroslav Beránek. Pohřeb byl konán v tichosti, aby se nejitřilo podráždění lidí.

Za pobytu Sovětské armády byli také pohřbeni čtyři sovětští vojáci a jedna jejich příslušnice ve společném hrobě.

 

Pozn. Po dobu květnových událostí měl „štáb“ sídlo na radnici, ozbrojená četa v hostinci „U Českého lva“, skladiště zbraní bylo v pivovaře, odzbrojování zajatců se dělalo ve dvoře čp.90, shromaždiště zajatců ve stodolách na Aleji. Dráha měla vlastní ozbrojenou četu, která pomáhala v souladu s místní ozbrojenou četou.

V prvních mírových dnech se v obci uskutečnila sbírka potravin pro Terezín a pražskou čtvrť Pankrác, část se uložila v kuchyni pivovaru pro nutný případ.

Peněžitá sbírka byla použita pro rodiče, vdovy a sirotky po padlých nebo umučených.


Vzpomínky vyšínských a břešťanských občanů na  konec války.

V obecní kronice Vyšínku se uvádí:

Ke konci války docházeli ruští vojáci, kteří utekli z táborů. Místní občané jim dávali potraviny.

Květen 1945.

Zbraně získali místní až v úterý 8.května. pak postavili hlídky na okrajích obce, a na silnice dali překážky. První auto s ruskými vojáky přijelo 9.května od Jarpic.

V kronice hasičů je zápis:

Od 5.5. členové Sboru dobrovolných hasičů drželi ve dne v noci pořádkové hlídky. V 5.30 dne 9.května přijely do Břešťan první ruské tanky – pak jezdily ještě dva další dny. Od rána toho dne stál na silnici porouchaný tank, který původně směřoval na Prahu. Zůstala u něho stráž. Z místa, kudy utíkali před Rusy esenci, bylo vystřeleno na stojící tank – a z tanku vystřelili zpět.

Mrtví byli pohřbeni mezi Beřovicemi a Tmání na kraji lesíku.




[1] Tento údaj je chybný. Mám potvrzeno, že do Prahy jela četa na autě na dřevoplyn.

pondělí, 17 říjen 2011 14:11

Vzpomínky na rok 1939-1945

Vzpomíná Doc.MUDr. Václav Kafka DrSc. (Zpracováno pro zlonickou pobočku Svazu protifašistických bojovníků.) Zpráva o odbojové činnosti ve Zlonicích a okolí v letech 1939 – 1945, jak jsem byl jejím svědkem.

„Dne 31.3.1939 jsem demobilizoval jako četař aspirant, lékař. Od 1.7. 1939 jsem byl praktickým a poradenským lékařem ve Zlonicích. Po delším zkoumání místních poměrů, spolehlivosti osob a všeobecné nálady jsem dospěl k rozhodnutí pro začátek neorganizovat ilegální skupinu proti okupantům – ale navázat jen osobní styk se spolehlivými a důvěryhodnými osobami. Nejbližšími mými spolupracovníky byli mjr.Keller a řídící učitel Ignác Dolejší. Způsob styku s nimi byl nenápadný, protože Dolejší mi vedl poradenské účetnictví a mjr. Keller byl zaměstnán ve Zlonicích v lékárně svého příbuzného Phmr. Klapky, kde jsem byl každodenním hostem. Společně jsme sháněli informace a rozšiřovali zprávy ze zahraničního rozhlasu.

První naší akcí  byla snaha získat pušky od cyklistického praporu čsl.armády, který byl ve Slaném v likvidaci – plán se uskutečnil jen částečně: od strážných v chemické továrně ve Slaném, kde bylo umístěno velitelství cyklistického praporu, jsme získali tři pušky. Zůstaly v držení mjr. Kellera. Sám jsem opatřil dvě armádní pistole – ty jsem přechovával až do nástupu Heydricha [1]doma, pak jsem je schoval ve stohu slámy u Pálečku.

Rok 1942. Během tohoto roku jsme se snažili navázat spojení s nějakou ilegální skupinou – nepodařilo se – proto jsme dělali jen to, nač jsme stačili sami. V ordinaci jsem sabotoval říšská nařízení o nasazování občanů do Říše, na nucené práce  do zákopů apod. Uznával jsem práce neschopnými hlavně ty muže, kteří pracovali na důležitých úkolech pro Říši – často s vědomím vedoucího úřadu práce Ševčíka a revizního lékaře Dražana. Tak jsem propustil do domovů všechny pracovníky od Náchoda, Dvora Králové a Pardubic, nasazené do koželužny, přestože jsem byl napomínán z ONP Kladno a vyšetřován ve Slaném. Různým způsobem byli také drženi doma lidé nasazení na práce v Říši nebo vládní vojáci z Itálie.

Zatím se naše malá skupina rozšířila o další členy - byli to : František Mikyška, Josef Rumler, Jíša a Hamouz. Mjr. Keller se svými syny dělal drobné sabotáže na nádraží –např.sypání smirku do mazniček. Každý týden jsme se radili o různých akcích, ale většinu  se z různých důvodů nepodařilo uskutečnit.

Rok 1944. Koncem roku při sledování transportů a  vyhledávání bloudících občanů sovětské národnosti se podařilo Josefu Rumlerovi přivést dva sovětské vojáky, kteří se zachránili po sestřelení. Uschováni byli u skláře Kepky. Pak přicházeli další a další. Dva parašutisté – jeden s průstřelem stehna a druhý s těžkým zápalem plic byli schováni a ošetřováni u Alexandry Hanzlíkové ve Šlapanicích a mnou léčeni.[2]“ Dva partyzáni, umístění v rodině Rumlerově a prozrazení ve škole malým chlapcem, byli okamžitě přivedeni do ordinace Dr. Kafky a po setmění přemístěni na samotu do mlýna u Kamenice k p. Perníčkovi, další do Dřínova k Lichtenbergovým apod.



[1] Můj otec byl za Heydricha 3.11.1941 na Pankráci popraven.

[2] Dále Dr.Kafka chválí obětavou práci Al. Hanzlíkové i další Rusky Niny Kalousové – ta dojížděla až na Kladno, popisuje péči o skupinu sovětských vojáků v lesíku mezi Kamenicí a Vraným. Potvrzuje i celkový počet 33 uschovaných sovětských vojáků ke konci války – v jiných materiálech je uváděno 34 nebo 38.

 

Rok 1945. „ Začátkem tohoto roku na výzvu zahraničního rozhlasu jsem navázal spojení  s představiteli komunistů a soc.demokratů (Ant.Halíř a Dr. Faigl) a svolal jsem  do ordinace ilegální národní výbor. Jeho členy byli Fr. Mikyška, Jos. Rumler a Dr.Kafka.

Svým složením vyhovoval tak, že po převzetí městského úřadu 5.5.1945 fungoval  ve stejném složení až do voleb r.1946. bezpečnostním referentem byl zvolen Fr. Mikyška, který tehdy úřadoval na městské správě a byl o všech úředních nařízeních dobře informován.

Mezitím  se nám podařilo navázat spojení s ilegálními skupinami v okolí. Josef Raichl byl napojen na Slaný, jiný člen Mšené Lázně a Martiněves na Prahu. V té době Josef Rumler s menší skupinou  lidí získal výměnou za potraviny zbraně od maďarských vojáků, kteří byli s lazaretním vlakem v železniční stanici ve Zlonicích.

Skupina poschovávaných sovětských vojáků byla organizována tak, aby mohla být kdykoliv svolána, což se brzy stalo. Na základě neurčitých a pravděpodobně předčasných zpráv byla ve Slaném domluvena akce proti tamní německé vojenské posádce. Proto byla svolána celá skupina 33 sovětských vojáků a zasvěcení členové naší skupiny do bytu pí. Jirkovské na 4. 5. 1945. Na této schůzce byly názory na tuto akci nejednotné. Po výkladu četnického strážmistra Hroška z Vraného a spojky z Martiněvsi, že tato akce není ilegálními výbory potvrzena, bylo od akce upuštěno.

Dne 5.5.1945 dopoledne po 10.hodině Josef Rumler se sovětskými soudruhy chodili po zlonických ulicích s čs.vlajkou a stříleli do vzduchu. Po chaotických zprávách jsem zavřel ordinaci, svolal ilegální národní výbor a k polednímu jsme se odebrali na městský úřad. Podle předem dohodnutých funkcí převzal ilegální národní výbor správu města. Slavnostní převzetí úřadu se uskutečnilo vztyčením čs.vlajky na náměstí kolem 13.hodiny. Při tomto slavnostním aktu jsme poprvé zaslechli v radiu zoufalé volání Prahy o pomoc. Zabrali jsme ve mlýně ve Zlonicích auto na dřevoplyn, sestavili z dobrovolníků četu o 44 mužích a vyjeli jsme ku Praze. Byl jsem velitelem a Fr.Mikyška byl mým zástupcem.

Ve Zlonicích převzal velení mjr. Vomáčka a mjr. Keller, kteří se sovětskými a zlonickými dobrovolníky prováděli úspěšnou obranu Zlonic a odzbrojování německých jednotek.

Ještě doplním jména těch, kteří se také starali o příslušníky sovětské armády a dosud nebyli uvedeni: ve Zlonicích prap.četnictva Frant. Chrastil, Václav Sadil, Frant. Veselý, Miroslav Kalous, ve Šlapanicích Josef Maťocha, Frant. Korous, v Jarpicích Bedřich Klečka a Jindřich Jukl, v Kamenici Jaroslav Černý, v Kmetiněvsi Ferdinand Kovrzek,..

Další dobrovolníci se na auto nedostali. Pokoušeli se tedy dostat do Prahy vlakem -  např.Oldřich Dukát, ale před Prahou byly vlaky zastaveny.

Ze Zlonic jsme vyjeli ve 14 hodin, ozbrojeni jen čtyřmi pistolemi. Ihned za Zlonicemi jsme potkali vůz tažený koňmi, ve kterém byli němečtí civilisté a poručík letectva. Vůz jsme obstoupili a hledali zbraně. Získali jsme dva automaty, čtyři pistole, ruční granáty a střelivo. V obci Nabdín jsme potkali kolonu vystěhovalců asi jeden kilometr dlouhou s vojenským doprovodem. Po krátké přestřelce se vojenský doprovod vzdálil a my získali při prohlídce vozů lehký kulomet se střelivem, 20 pušek, 6 samopalů, pistole a granáty. (Popis cesty přes Velvary a další příhoda nejsou z textu úplně jasné, proto jsou vynechány.)

Na okraj Prahy do Suchdola jsme přijeli v 16.30. tam byla první barikáda, proto jsme tam nechali auto. Na příkaz velitele barikády jsme provedli ozbrojený průzkum směrem k Podbabě a dál až k viaduktu na vlečce z bubenečského nádraží. Tam jsme se na žádost poručíka čsl.armády ujali akce zlikvidovat střelbu v Letecké ulici (později Jugoslávských partyzánů). Díky dobré práci střelce Tomáše Jaroše a za cenu zranění pěti z naší čety se akce podařila. V domě čp.17 nám otevřeli, takže jsme jim naše raněné po ošetření mohli svěřit.

Týž poručík mě žádal, abych zaútočil ještě na francouzské gymnázium, odkud stále padaly výstřely. V té době se k nám připojilo 12 dobrovolníků z Kralup, takže jsme se mohli rozdělit. Už se šeřilo. Fr.Mikyška vedl polovinu čety podél Výzkumného zemědělského ústavu, kralupské družstvo z pravé strany a já zbytek čety středem, příkopem podél silnice. Na všechny tři skupiny bylo stříleno z kulometů a automatických zbraní. Našemu kulometčíkovi se zasekl kulomet, oprava se nedařila a nás zraňoval štěrk, který létal do vzduchu. Museli jsme po jednom pod krycí palbou doběhnout do bezpečí. Kulomet se pak podařilo opravit, ale už byla tma. Vrátili jsme se i z raněnými do Podbaby. Ochotně nám je zavezli do lazaretu v Suchdole – tam jsem je předal slovenskému lékaři. My jsme ve škole v Suchdole dostali polévku a poskytli nám přístřeší.

Dne 6.5.1945 jsme se za rozbřesku opět přesunuli k viaduktu u bubenečské sladovny, kde se stavěla barikáda. Dali jsme se k dispozici velícímu npr.a velitelství Vašek. Dostali jsme rozkaz zlikvidovat střelce z vil na Babě. Pod palbou z našeho kulometu jsme se mohli k vilám přiblížit a prohledat je. Pak jsme podle rozkazu provedli ozbrojený průzkum území a navázali spojení s další skupinou dobrovolníků. Po setmění byla celá naše četa rozestavěna po úseku od bubenečského nádraží až po sladovnu jako noční stráž. V půlnoci jsme dostali polévku. Po půlhodině jsme byli vysláni k zajištění části Stromovky za bubenečským nádražím, kde hrozil nápor německých vojáků.

Dne 7.5.1945. Ihned po ránu začala střelba z pravé strany. Byli jsme vysláni na průzkum. Začal boj o sladovnu. Přes noc se dostala do rukou německé posádky, která držela rukojmí. Po prudké přestřelce bylo dojednáno, že pustí naše lidi za volný odchod do francouzského gymnázia. Těžce byl raněn jeden pražský student – musel jsem ho protáhnout do bezpečí kanalizací. Než jsem se vrátil k četě, vyčistil okolí sladovny můj zástupce Mikyška s dvaceti muži. Po poledni jsme dostali hlášení, že Vlasovci tlačí Němce od Horoměřic směrem na Hanspaulku. Když jsme tam dorazili, vyřítilo se auto německého Wehrmachtu obsazené vojáky s civilistou na stupačce. Zběsile pálili na všechny strany z rychlopalných zbraní – pak sestřelili civilistu a zase zmizeli. Střelbou byl těžce zraněn náš Borovička. Střelba nám byla znemožněna z obavy o civilistu. Zato naši osvědčení bojovníci Šťastný, Vágner, Haisman a Hájek vyčistili během hodiny terén kolem staré cihelny za sladovnou. Ze 7.5.na 8.5.jsem byl velitelem poslán na noční stráže k bubenečskému nádraží, kde hrozil po odjezdu obrněného vlaku Orlík výpad SS ze Stromovky.

Dne 8.5.1945 byly naše stráže posíleny pražskými spolubojovníky. V noci a k ránu byl prostor nádraží ostřelován, proto jsme dostali rozkaz tento prostor vyčistit. Stříleli po nás z vil, obsazenými německými vojáky a civilisty. Za svítání jsme byli posíleni pancéřovým vlakem. Zlonická četa, pojmenovaná spolubojovníky „Černí ďáblové“, se tu v boji vyznamenala: tři naši ozbrojení pozorovatelé byli na náspu, zjišťovali místa odporu, z vlaku po dohodě bylo vystřeleno na německou pozorovatelnu a pak jsme postupovali od domu k domu a ostřelovali je tak dlouho, dokud nevyvěsili bílou vlajku. Největší službu nám tu prokázal kulometčík Skolil a Miroslav Votava se svým pancéřovým děsem.

Na velitelském stanovišti bylo dohodnuto zastavit boj a zajistit dobytý prostor, protože jsme neměli žádné  zálohy a navíc to bylo v souladu s nařízením nerušit mírová jednání. Z rozkazu jsem poslal některé spolubojovníky vyčistit domy v ulici Ve Strouhách, odkud se na nás stále střílelo a odpoledne naše mužstvo muselo vyčistit ještě jednu ulici nad nádražím. V noci jsme dostali hlášení o 200 příslušnících SS, kteří postupují Stromovkou. Po zbytek noci jsme byli připraveni.

Dne 9.5.1945 ráno jsme se dozvěděli o bezpodmínečné kapitulaci Německa. Naše četa se ještě dostala do přestřelky s několika příslušníky SS schovanými na bubenečském hřbitově, kteří po kapitulaci nesložili zbraně. Kolem osmé hodiny dojel pod naší barikádu první sovětský tank. Informovali jsme velitele tanku o zbývajícím odporu v našem úseku.

Po vyjednání formalit o propuštění ze svazku ´Vašek´ jsme mohli v 16 hodin vyrazit k domovu. Zaměstnanci dejvické vozovny a garáží se svolením vojenského velitele vypravili do Zlonic autobus.“

čtvrtek, 15 září 2011 13:42

Boží muka

  • Boží muka z r. 1700 na náměstí Pod Lipami ve Zlonicích. Původně se památka nacházela poblíž poutního kostela sv. Isidora v Budenicích, ale po roce 1968, kdy došlo ke zničení historické pumpy, bylo rozhodnuto Boží muka přemístit na její místo. Zlonická muka představují jedinečnou památku tohoto druhu v regionu. Restaurátorské práce provedl Pavel Kytka a na reliéfní výzdobě spolupracoval akad. sochař Jiří Kaifosz.
  • neděle, 12 červen 2011 00:00

    Služby ve Zlonicích a kontakty

     

     

    Služby ve Zlonicích:

    K Vypichu 551:

    • ZZN Rakovník, a. s., sklad hnojiv
    • Vorlíček plast, výroba oken
    • Panel projekt – revitalizace panelových domů (312591976)
    • MITECO prodej uhlí (312591117)
    • František Drvota – autodoprava (602384031)
    • Petr Balog – stavební práce (723381488)

     

    K Vypichu 549:

    • INOVY s.r.o., VITAM, s.r.o., ved. pan Novák (773996875)
    • Karel Kupec – topení, voda, plyn

     

    • Ladislav Kupec-MONTOP-topení, voda, plyn, ulice Čechova 130 (602/146555), Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
    • Robert Kupec -topení, voda, plyn, ulice Poděbradova 380 (606/951421), Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
    • Truhlárna, ing. Jiří Karhánek, U Hřiště 288 (312591033)
    • MI-VA s.r.o. – prodej stavebnin, Nerudova 362 (312591226), mi-va Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
    • ANIMO Žatec, a.s. Lišany 33, 440 01 Louny 1, závod Zlonice-výroba vepřového masa
    • Bradschetl – chmel (602227386)
    • Houžvíček – prodejna nábytku a textilu, Dvořákova 242 (312591135)
    • Čížek Rudolf junior – zednictví, Purkyňova 37 (736671480), Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
    • Kulich – truhlářství, Žižkova 325
    • Kos Milan – pokrývačství, Jiráskova 376 (736671480)
    • Král Miloslav – zednictví, Vyšínek 39 (603209475)
    • Štefunda – truhlářství, Dvořákova 69‚ (728784786)
    • Hartman – truhlářství, Pejšova 41 (606954935)
    • Kučaba – doprava, zemní práce, Revoluční 337 (606812432)
    • Jirásek – autoopravna, Pippichova 534 (603481360)
    • Peterka – autoopravna, Miličova 548 (602265253)
    • ELZAS technik s.r.o., Revoluční 368 (604135235), ELZAS technik s.r.o
    • Chochola Petr – chladírenství a klimatizace, Čechova 403 (724518224)
    • Václav Bartoš – zahradnictví, řez dřevin (604488399), Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
    • Krátký – včelař, Nádražní 286 (604377127) 
    • Řezáč – zahradnictví, Nádražní 362 (728686682)
    • Řezáčová Danuše – zelenina, Komenského 243 (732737893); květinářství – Pod Lipami 27 (312592079)
    • Holeček – koumat, Dvořákova 242 (312591162)
    • COOP – prodej potravin, Dvořákova 242 (312591119)
    • Vaisová – koloniál, Nádražní 298 (602286846)
    • Peterková Jana – kadeřnice, Dvořákova 242 (602829831)
    • Machová Milena – kadeřnictví, Pejšova 256 (721911121)
    • Uherková Lenka – pedikúra, Pejšova ul., e-mail : Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
    • Hokešová Dana – masáže, Dvořákova ul. (603448119)

     

     POHOSTINSTVÍ:

     

    • Vávra – pohostinství, Revoluční 231 (608444031)
    • Vávrová – pohostinství Koruna, Liehmannova 265 (775940154)
    • Restaurace "U slunce" – pohostinství, Dvořákova 68

     

    MUZEA:

    • Památník Antonína Dvořáka, Liehmannova ul. (607847464), Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 
    • Železniční muzeum, Lisovice 7 (728957315), zmzlonice.draha.net, www.youtube.com/zmzlonice
    neděle, 12 červen 2011 21:39

    VÝROČÍ OSOBNOSTÍ v roce 2011

    Karel Douša nar. 1876 v Liehmannově ul.čp.16 –hudební skladatel, autor církevní hudby, pedagog, varhaník, sbormistr pražského Hlaholu.

    Karel Zelenka, nar.1893, zemřel 1966 ve Zlonicích –účetní, správce pivovaru Kinských, ochotnický herec a režisér, první předseda Vlastivědného kroužku zlonicka, publikoval články o Zlonicích.

    Václav Toman nar.1896 v Brňanech u Bohušovic n.Ohří - všestranný akademický malíř.

    Eduard Ingriš, nar.1905 ve Zlonicích, zemřel r.1991. Hudební skladatel, fotograf, kameraman, cestovatel.

    Mir.Hora, nar.1916 v Jarpicích – učitel, hudebník, osvětový pracovník zlonicka.

    Jiří Kapr 1913 – 1976. Jeden ze zakladatelů VKZ a PAD . První upozornil na rostoucí popularitu Ed. Ingriše. Vynikající klempíř – opravoval památky v regionu i v Praze.

    Z práce kronikářky: Od lednového zpravodaje jsem získala tyto údaje:  v roce 1915 žádal sochař Langer o možnost postavit na pozemku pod dnešním zdravotním střediskem kůlnu. Tehdy to bylo pod domem Faigla, ještě nestála jeho vila v zahradě přes ulici. V tomto roce se podařilo přeložit silnici „okresní“ – podle pamětníků „starou“- do dnešní Nádražní ulice. Sochař Langer je uveden na řadě hřbitovních pomníků.

    Získala jsem novou informaci o práci zlonického písmáka Frant. Teubnera (zemřel ve Zlonicích r.1952). Připomínám jeho záznam vyprávění o předávání květin Ant. Dvořákovi při slavnosti ve Slaném a „trapasu“ – tam vypadlo jméno autora!

    Od vnučky Frant. Teubnera –překladatelky východoasijských autorů Dr.Bakešové- jsem před časem měla půjčeno množství jeho rukopisů k přepsání. Většinu se mi podařilo přepsat, nepatrně upravit a část prosadit do oblastního tisku: jeho záznam vyprávění hajného Hory o ukrývání partyzánů v izidorské hrobce Kinských za 2.světové války otiskli ve slánském sborníku: „Slaný a slánsko 1939 – 1945“.

    Vyprávění o jeho několikerém setkání s klobuckým farářem a spisovatelem J.Š.Baarem jsem předala tehdejšímu starostovi Vl. Procházkovi k případnému otištění v jejich zpravodaji. Nyní jsem se od p. Procházky dozvěděla, že dostal dobrý nápad vyprávění zaslat přímo do Klenčí – do informačního centra Baarova muzea. Samozřejmě jsem to hned nadšeně hlásila pí. Bakešové – shodou náhod v této době do Klenčí jede.

    Pozn.: další údaje z brožury Dřínov , o školních dětech zLisovic, o zlonických kronikářích, atd. najdete v příštím zpravodaji./ Kronikářka

     

    Strana 1 z 8

    Rychlé aktuality

    Jízdní řády ČSAD

    Vloženo: 29.12.2016

    Transparentní účet

    Vloženo: 11.03.2015

    Bezpečnost v obci

    Vloženo: 09.03.2015

    Rozklikávací rozpočet

    Vloženo: 19.11.2014

    Kontaktní spojení

    Městys Zlonice
    Náměstí Pod Lipami 29
    273 71 Zlonice
    Telefon:
    +420 312 591 101
    E-mail:
    o.zlonice@email.cz

     Městys Zlonice - idatabaze.czMěstské, obecní úřady - idatabaze.cz

    Úřední hodiny

    Úřad Městyse Zlonice

    Pondělí: 7:00-11:00, 12:00-17:00
    Středa: 7:00-11:00, 12:00-17:00

    Důležité kontakty

    • Městys Zlonice-Místní hasičský sbor

      Tel.: 312 591 101, 312 591 102

    • IZS

      Tel.: 112

    • Lékařská pohotovost

      Tel.: 155

    • Ohlašovna požáru

      Tel.: 150

    • Policie ČR

      Tel.: 158

    • Elektrické rozvodné závody

      Tel.: 840 880 860

    • Vodárny Slaný

      Tel.: 312 522 319

    • Plynárny Kladno/Slaný

      Tel.: 1239

    Anketa

    Využili byste možnost odběru obědů ze školní jídelny Základní školy ve Zlonicích?